Jíst či nejíst?

Dobrý den Saugatí,

dnes jsem na Novinky.cz četl článek o pánovi, který v lese, když sbíral houby, omdlel, upadl, a probudil se k životu až za čtyři dny, ...něco podobného se stalo i Vám, ...tak se ptám, inspirován tímto článkem, kolik dní vydrží člověk v meditaci nejíst a nepít?

Jak už víte, já jsem toho názoru, že pokud člověk dlí v Samádhi, tak nemusí jíst ani pít neomezeně dlouho, ale je to fakt?

Na vlastní kůži jsem to neověřil, takže nevím, pouze odhaduji.

Jde mi o to dobrat se pravdy, jak to teda je? I vysocí zasvěcenci v Himálajích, staří Sadhuové, si vaří, jedí jenom vařené brambory a přežívají.

Jak už jsem řekl: něco jiného je ale pobyt v Samádhi, ...jak dlouho jste byla nejdéle v Samádhi?

Já jsem v Samádhi dlel nanejvýš několik minut.

Můžete mi tedy k tomu říci pár slov?

Děkuji.

Višvanáthan.

...............................................................................................................

Dobrý den Višvanáthane,

posílám Vám odpověď na vaše dotazy. Je to trochu jinak. Ono totiž jako se vším, ani se zákonitostí nepít a nejíst v meditaci nelze zevšeobecňovat. Kolik jogínů, kolik Sádhuů, tolik různých zákonitostí.

Jako se vším i tato věc, tedy schopnost, nebo spíše milost, nejíst a nepít v meditaci, je přímo závislá na osobní karmě toho člověka.

Máte tady například Ramana Maharišiho. Jeho životopis, tedy sepsaný životopis z jeho vyprávění, popisuje, že když on meditoval dlouho v chrámu a potom v jeskyni na Arunáčale, tak jediná věc, která ho stále vracela do těla z nejhlubšího samádhi, byl obyčejný hlad. Pak musel i nejhlubší meditaci ukončit, a vrátit se do těla. Potom vstát a jít žebrat o almužnu. Občas žertovně říkal, že byl naštvaný na svůj žaludek. Mluvil o žaludku jako o nepříteli. Přesto nikdy neučil, aby člověk, který se snaží o osvícení, nejedl.

Ramana Maháriši nikomu neříkal a neradil nejíst. Protože smysl samádhi, smysl meditace a osvícení, není závislý na možnosti jíst, nebo nejíst, jelikož každý osvícený guru ví, že tato věc je čistě závislá na osobní karmě toho kterého člověka. Milost či schopnost nejíst a nepít není pouze jediná. Existují další věci, například milost či schopnost žít v celibátu. Anebo milost či schopnost zůstat beze spánku. A nebo milost či schopnost levitovat...

Všechny tyto zázračné síly či milosti jsou čistě závislé na osobní karmě. Nejsou závislé na počtu hodin které člověk vydrží v samádhi.

Na druhou stranu máte tady lidi jako světci křesťanští, či Šrí Manikeshwara, kteří údajně nejedli celý život. A přesto bych je nestavěla až na tak vysokou úroveň na jaké byl Šrí Ramana Mahariši.

Je otázka, jestli je ve vašich očích i Ježíš Kristus duchovně dost vysoký k tomu, aby, kdyby chtěl, tak nejedl a nepil. A přesto, jako Boží Syn, jedl a pil, dokonce údajně nebyl ani vegetarián.

Podívejte se také na Buddhu, který byl dokonale osvícen, který také jedl.

Takže jíst, nebo nejíst, není něco co by souviselo se stupněm samádhi, ani délkou hodin strávených v samádhi. Protože samádhi je možné dosáhnout pro každého! Toto je Boží milost a Boží slib, že všichni máme možnost se k Bohu vrátit. Všichni, lidé s různou karmou. Karma se spálí až při opuštění tohoto světa po výstupu Kundalini až nad Sahasrára lotos.

Do té doby každý světec i avatar i sádhu dožívá zbytek své karmy: prárabdha karmy.

Takže ještě jednou, vy se ptáte jak dlouho může člověk nejíst a nepít v meditaci. Tato otázka je chybná proto, protože každý člověk má úplně jinou ale úplně jinou karmu. Otázka je všeobecná, ale karma není všeobecná, ale specifická, individuální. A schopnost, nebo spíše milost, jíst a nejíst, pít a nepít, je čistě závislá na osobní karmě.

Či-li nejíst a nepít je možné v meditaci teoreticky dlouho pro každého, ale jak dlouho to nakonec bude, je u každého úplně jiné, protože každý má úplně jinou karmu, která se odzrcadluje konstitucí, věkem, zdravím, pohlavím, a miliony dalších faktorů.

A právě proto žádná sůtra, žádná šástra, žádná jogická kniha nikdy nenapsala všeobecně platné pravidlo ohledně schopnosti nejíst a nepít v meditaci.

V podstatě lidi si hodně pletou, a Vy sám to už víte, co je to meditace a co je to trans. Co jsou různé stupně samádhi. Na druhou stranu trans není meditace ani samádhi, protože trans je možné vyvolat i drogami, opakováním manter, tancem, a tak dále.

Samádhi se také postupně rozvíjí. Pokud člověk jde po správné cestě, tak se rozvíjí do vyšších stupňů samádhi. Právě proto je to postupný proces návratu domů k Bohu. Je to logické, že pokud se duše vrátí domů a už karmu nemá, tak už se nemá jak vrátit do těla. A pak existuje celá škála různých možností, které závisí na dotyčného karmě a na Božím plánu.

Nikdy není možné říci, že každý bude poslán zpátky, a nebo že každý opustí tělo navěky, a nebo že každý se dobrovolně vrátí s tím, že nabere na sebe zpátky karmu jako jsem to udělala já. Možností, co se stane těsně před vstupem do Nirvány, je mnoho.

Poté jak se takto osvícený duch vrátí do těla, je čistě v Božích rukou jestli jíst a pít bude, nebo naopak nebude. Určitě si pamatujete případ Devraha Baby. Byl to člověk který už byl v nejvyšším stupni osvícení, ale z Boží milosti zůstal nadále v těle mezi námi. Nemusel jíst ani pít.

Takže místo toho, abyste se přirovnával k mnoha různým jogínům, světcům, guruům, spíše zkuste pochopit svoji vlastní karmu. Karmu jiných lidí na sebe nemůžete přenést. Spíše místo hledění na jejich speciální případy je lepší pochopit vlastní případ.

Tak toto je můj názor, který ve mě za můj docela dlouhý život dozrál.

Saugatí.