Božská hra Líla.

Bůh opravdu existuje, to je bez sebemenších pochyb, ...proč však existujeme my, Duše, to je záhada, ...na to odpoví Bůh až teprve Sám Sobě. Teprve až s Bohem splyneme (nikoli se ho jenom letmo dotkneme), teprve potom se dozvíme důvod této Líly. ...Proč vlastně cokoli je? ...Proč Bůh nedlí v nejvyšším stavu a proč dovoluje tento úchvatný koloběh kosmů a duší?

Asi se skutečně jedná jenom o hru (tento kosmos a vůbec všechno), asi jako když se na louce honí dva motýli, ...je to krásné, ale je to zbytečné, bez účelu, své, nemá to důvod a to i když se jedná o tanec pro účely páření, ...láska může být pohlavní i bezpohlavní i čistě bezdůvodná, ...věčná hra Líla se děje zřejmě proto, že je to možné, Absolutno prostě nepatrně porušuje samo sebe a bere na sebe podobu aniž musí, ...mysl je tudíž nástroj neporozumění i porozumění zároveň, ...když máme pomalou mysl nerozumíme ničemu, když máme rychlou mysl rozumíme všemu! ...Nemyslím si tedy, že Bůh tímto celým spektáklem poznává sám sebe, ...to nemá zapotřebí, je vševědoucí, zná se, ...spíše, jak říkám, dobrovolně na sebe na chvilku zapomíná a pak se opět rozpomíná, ...mezitím prožívá své lidské životy a v nich zažívá změny žebříčků hodnot, zažívá různé mystické stavy i posmrtné ráje i jiné dimenze a jiné sféry vesmírů, až nakonec stojí zase doma: před Branami Království Nebeského, kde, jak říká Kristus, "...se nikdo nežení ani nevdává!", ...nejvyšší světy jsou již oproštěny od pohlavní polarizace a prochvívá jimi již jen dobro a svrchovaná podpůrná milost Boha. ...K těmto výšinám vedou naše kroky. :)